Jiří Bielecki: Vznášet se a chvět v siločarách přitažlivosti

12.5. – 30.8.2020

Hrad Špilberk Brno | Špilberk 1, Brno

www.spilberk.cz…


Vstupné: od 10,- Kč

Výstava představí retrospektivní průřez dílem moravského rodáka Jiřího Bieleckého (1929–2000), jehož dílo bude uvedeno do vzájemného dialogu s tvorbou brněnského umělce Dalibora Chatrného (1925–2012), moravského umělce Jana Wojnara (1944–2014) a dvou žijících mimo-moravských uměleckých osobností, jejichž význam dalece přesahuje hranice České republiky: v Německu donedávna působícího Jiřího Hilmara (1937) a v Praze stále aktivního Stanislava Kolíbala (1925). Výtvarné uvažování Jiřího Bieleckého a dvou moravských umělců – Dalibora Chatrného a Jana Wojnara – fragmentárně zastoupené ve stálé expozici – bude díky připravované výstavě představeno v adekvátní šíři a zejména v kontextu, který odhalí společné body a myšlenkové zájmy představitelů této pozoruhodné umělecké generace, která nastoupila na výtvarnou scénu v šedesátých letech dvacátého století.

Ústřední prostor výstavy je věnován nejtypičtějším projevům Bieleckého tvorby, rozměrným objektům zavěšovaným do prostoru – tzv. gravitabilům, které se staly určující pro vymezení samotného tématu výstavy. Umělec je vytvářel prořezáváním základních forem do papíru a o něco později do umělohmotné folie, které zavěšoval do volného prostoru. Centrum přehlídky proto utvoří soubor několika gravitabilů, z roku 1967 nazvaný Vznášení. Nehmotné jakoby vzduchem naplněné formy se při pohybu, někdy dokonce i pouhém výdechu diváka lehce rozpohybují a rozkmitají vržené stíny na stěnách a podlaze. Tyto optické děje zmnoží reálnou konstelaci forem o imaginární dimenzi a celková prostorová situace nabyde na monumentalitě, aniž by tím ztratila z celkové citlivosti, ticha a zvláštní intimnosti.

Náznaky společných zájmů zastoupených autorů rozvine v plné šíři poslední výstavní prostor, v němž přehlídka vygraduje do přímého dialogu pětice zastoupených umělců. Do popředí vyvstanou témata související s účinky gravitační síly, jakými jsou levitace, latentní či reálný pohyb, stabilita versus labilita, ale i procesy proměnlivosti a neuchopitelnosti.

Do vzájemné konfrontace s Bieleckého dílem zde vstoupí reliéfy Jiřího Hilmara ze sedmdesátých let, které fungují na principu volně zavěšených vertikálních šňůr či plastových pásků. Na první pohled statické dílo však může rozpohybovat i sebemenší průvan procházející osoby. Tématem se zde vedle průzkumu zemské přitažlivosti stává i latentní pohyb ve smyslu určitého předpokladu pohybu, který divák zná z vystavených Bieleckého gravitabilů. Skrytý pohyb jako přítomný potenciál děje v součinnosti s působením sil gravitace prostupuje taktéž dílem Stanislava Kolíbala, zejména jeho tvůrčím obdobím šedesátých let, kdy vznikaly plastiky Nakloněné věci (1966), Pád (1967), jejichž jmenovatelem je téma lability, nebo plastika Mizející tvar (1967), v níž síla přitažlivosti rozpouští pevnou formu v amorfní hmotu. Zájem o účinky gravitace nacházíme i v díle několikrát zmíněného Dalibora Chatrného, který ve svých realizacích zaměřených na vymezení vztahových vazeb a prostorových souvislostí natahoval prostorem bílé šňůry. Síla gravitace tyto materializované linie přirozeně prověšovala, podobně jako způsobovala napnutí provázků, na které umělec před plochu plátna zavěšoval kameny či kovové prvky.