Od renesance po modernu

Stálá expozice

Hrad Špilberk Brno | Špilberk 1, Brno

www.spilberk.cz…

Vstupné: od 10,- Kč

Nová brněnská expozice výtvarného umění představuje veřejnosti výběr z nejvýznamnějších uměleckých sbírek Muzea města Brna. Ve dvou samostatných okruzích, vymezených časovým rozpětím od roku 1570 do roku 1945, jsou prezentována díla umělců, jejichž život a tvorba jsou spjaty s městem Brnem.

První část expozice zahrnuje dlouhý časový úsek od období pozdní renesance do konce 19. století. Návštěvník zde uvidí soubor renesančních votivních (nadačních) obrazů. Jejich autory byli nizozemští malíři, kteří se v nábožensky pohnutých dobách druhé poloviny 16. století usazovali na Moravě. Rozměrné obrazy v jejich dílnách objednávali a současně i financovali brněnští měšťané – často z řad radních. Obrazy však nebyly určeny pro výzdobu soukromé kaple, jak bylo obvyklé ve šlechtickém prostředí, nýbrž byly darovány městskému chrámu sv. Jakuba. Zde se staly součástí výzdoby interiéru a zároveň společensky reprezentovaly rodinu objednavatele.

Druhý soubor představuje tvorbu významného pozdně barokního moravského sochaře Ondřeje Schweigla (1735-1812). S naším městem je spjat jeho soukromý život i umělecká tvorba. Po studiích na vídeňské Akademii se vrátil do brněnské rodinné dílny, kterou záhy převzal po svém otci – rovněž sochaři. Vystavované plastiky vznikly k barokním oltářům, které byly umístěny v chrámu sv.Jakuba v období jeho barokizace. Se Schweiglovými díly se i dnes můžeme setkat přímo v interiérech brněnských kostelů, např. v kostele Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně a v katedrále sv. Petra a Pavla.

Další část je věnována jednomu žánru – portrétu, jehož vývojovou linii můžeme v Brně sledovat od konce 18. století až do konce století dvacátého. Malíři Josef Ignác Weidlich (1753-1815), podobně jako Ferdinand Licht (1750? – po 1821), vychovali ve svých soukromých malířských školách další generaci umělců – připomeňme portrétisty Jana Nepomuka Gebhardta (1798-1879?) a Antonína Ferenze (1801-1874). Někteří malíři však po svých studijních začátcích v Brně odcházeli do Vídně na Akademii. Po návratu domů se v jejich tvorbě plně uplatnilo vídeňské klasické školení. Stejně tak se nezapře vídeňský vzor v sochařských realizacích Antonína Břenka (1848-1908). Avšak ke konci 19. století vliv vídeňského uměleckého centra na brněnské prostředí postupně slábne. Výtvarníci další generace se již orientují na moderní umělecká centra 20. století – Mnichov a Paříž.