Ólafur Arnalds at Spectaculare Night

12.10.2018 |20:00|

Velký sál Lucerna | Štěpánská 61, Praha 1

www.facebook.com…


Vstupné: od 590,- Kč

Islandský skladatel Ólafur Arnalds, známý tuzemskému publiku jako člen multižánrového dua Kiasmos, se po třech letech vrací do Prahy s novým projektem v rámci světového turné „All Strings Attached“. Do velkého sálu Lucerny zavítá v pátek 12. října 2018, kde představí nový materiál s doprovodem smyčcového kvarteta. Arnalds, který boří hranice mezi světy vážné hudby, nezávislé elektroniky i post-rocku, ve svých atmosférických kompozicích působivě vykresluje chladný půvab své domoviny. Vstupenky jsou k dostání v předprodeji GoOut od 7. března 2018 od deseti hodin.

Ólafur Arnalds, rodák z malého města Mosfellsbær na západě Islandu, vystudoval klavír a poté si vyzkoušel na několik let roli metalového bubeníka. Ke klavíru se ale nakonec vrátil a přidal k němu elektroniku, smyčce a samply. V roce 2007 debutoval albem „Eulogy For Evolution“, hudebním přemítáním o zrodu a smrti, na kterém se poprvé představil jako výrazný skladatel podmanivé neoklasické hudby s artrockovým gestem. Arnaldsova alba a EP takové měla vždycky i filmové ambice. Daším logickým krokem tak byl Alrnaldsův přechod ke komponování soundtracků. Vznikla tak hudba k filmům jako „Another Happy Day“ a především „The Hunger Games“. Za hudbu k britskému televiznímu seriálu „Broadchurch“ obdržel prestižní cenu BAFTA. Po této zkušenosti zformoval v roce 2009 elektronický techno-projekt Kiasmos, společně s Janusem Rasmussen z islandské skupiny Bloodgroup. Na podzim roku 2014 jim vyšlo eponymní debutové album. Posledním Arnaldsovým sólovým počinem je deska „Islands Songs“ z roku 2016.

Ve svém novém projektu „All Strings Attached“ si Arnalds pohrává s novým prvkem, který doposud ve své hudbě nevyužíval, a tím je generativní hudba. Poslední dva roky jeho tým vyvíjel tzv. self-playing klavír, který je zároveň kompozičním nástrojem i inovativním prvkem živého vystoupení. „Tyto dva speciální klavíry jsou pro mne součástí kreativního procesu, který mě nutí vyzkoušet nové a často překvapující věci. V živém vystoupení hrají právě oni stěžejní roli, a to zejména kvůli jejich generativnímu charakteru – když na ně hraji, pokaždé je to jiné, a každé vystoupení je tak jedinečné,“ doplňuje Arnalds.