Alžběta Josefy ve své tvorbě vychází z klasických malířských technik. Pohlcující iluzi vytváří pomocí principu, kdy obraz prosvětluje, vymívá nanesenou vrstvu barvy a tím dochází k podobnému efektu jako na posvátných relikviích, do nichž se obtiskla energie světce. Zobrazované věci samotné září pro Josefy natolik, že autorka je jen “vyvolává” podle intenzity světla v nich obsažených. Místo přidávání materiálu jej ubírá. I tím vzniká univerzálně čitelné vyjádření, které jakoby navazovalo na tajemné rituály, ochranné amulety či posvátné relikviáře, které známe z minulosti. Výsledná podoba připomíná rukou nestvořenou ikonu. Organické, buněčné útvary, které tímto způsobem znázorňuje,vycházejí z fascinace lidským organizmem a jsou utkány z mnoha malých částí, které dohromady dávají jeden celek.