
Premiéra: 16.12.2008
Překlad: Michal Lázňovský.
Dramaturgie: Roman Císař, Vladimír Procházka.
Scéna: Adam Pitra.
Kostýmy: Katarína Hollá.
Použitá hudba: skladba Johanna Sebastiana Bacha „Goldbergovské variace“.
Režie: Ondřej Sokol.
Hrají: Ivana Chýlková, Jaromír Dulava, Miroslava Pleštilová, Vladimír Kratina
Nemůžeme ovládnout, co nás ovládá. Komedie o živlech v lidském nitru.
Jsme lidé kultury, rozumu, anebo jsme jen bezmocné individuální oběti svých pudů? Hra, během níž se bortí očekávané stereotypy chování: do lehkosti konverzační frašky čím dál víc prosakuje podvědomí aktérů a před námi se odkrývají tajené animozity života v páru, faleš leckterých kulturních a morálních klišé i dravčí podstata existenčního boje.
Dramatička, prozaička a scenáristka Yasmina Reza (narozená v roce 1959 v Paříži) se proslavila hrou OBRAZ (česky též KUMŠT) z roku 1994. BŮH MASAKRU je její sedmou hrou, kterou napsala v roce 2006.
Yasmina Reza má mimořádný pozorovatelský dar; její hry bývají inspirovány docela banálními situacemi, které jsou ale svébytně ozvláštněny a povzneseny nad realistický obraz ze života. Originálnost her Yasminy Rezy spočívá v napětí mezi použitím prostředků „dobře udělané hry“ a jejich překvapivým narušováním.
Reza je formálně vynalézavá, neuchyluje se k zaručeným pointám a směle překračuje hranice zábavného divadla. Pro Rezu je typické, že se vyjadřuje minimalisticky, bez zbytečných „koloratur“, to je literární ambice čitelná jak v jejích hrách, tak v prózách, je charakteristická pro její způsob psaní. V každém díle klade znepokojivé otázky, jednu z nich v BOHU MASAKRU: jak máme uvěřit v nějaký civilizační proces, solidaritu či vzájemnou toleranci, když nejsme s to řešit sebemenší konflikt? Možná existuje jakýsi „bůh masakru“, který se nám posmívá…