Zájem Dušana Jurkoviče o lidové stavitelství nebyl veden romantickým okouzlením, ale snahou o zužitkování konstrukčních principů a stavitelských postupů, které byly prověřeny letitou praxí. S tím souviselo také hledání smyslu používaného ornamentu plynoucího z použité konstrukce, materiálu nebo zvolené funkce.
Snaha o porozumění podstaty tvaru věcí a funkce jejich dekoru, která provází celé Jurkovičovo dílo, je základem uvažování také mladé designérské dvojice Eduarda Herrmanna a Matěje Coufala. Ti se ve své tvorbě snaží vymezit proti zažitému přesvědčení, že práce designéra je synonymem pro novou estetiku a nutně i vyšší cenu. Jejich zájem se naopak opírá o samotný proces a důvod vzniku věcí a v neposlední řadě také jejich praktický účel. Oba tvůrci rovněž zastávají názor, že designér by se měl neustále sám sebe ptát, zda rozhodnutí, která učinil, byla zodpovědná vůči budoucím uživatelům, výrobcům nebo přírodě.