TRIKADELIA aneb Tři strany jedné mince

Kurátorka: Veronika Zajačiková

Architekt projektu: Miloš Marek

Civilizace si za staletí vybudovala uměle vytvořený svět, který žije svým vlastním životem a samospádem paralelně s přírodními cykly. Jak je to v případě lidské společnosti, která je označována termínem kultura a jak je to s vnímáním světa z pohledu jedince?

Autoři ve svém díle nejenže realitu popisují, karikují, parodují či jinak modelují, ale také se snaží s ní splynout. Nachází jiné dimenze, skrytá místa i principy, systémy a řády. Kolik neobjeveného se, i přes desítky let zkoumání lidského vědomí, skrývá pod povrchem běžně vnímané skutečnosti?

Kolektivní výstava se zabývá polohami vnímání světa s důrazem na vizuálně vnímanou skutečnost pod vlivem mentálních pochodů v mysli člověka, a to v základě ze tří úhlů pohledu jakými je: běžně chápaná realita, jsoucno (vytržení z reality, satori) či moment odvlastnění (poblouznění a snění). Téma výstavy se váže také k odkazu tzv. posvátné geometrie a obrazci metatronovy kostky, která je základním vzorcem přírodních jevů a energií. Jaký by byl vzorec pro život v současné technologicky vyspělé společnosti?

Tvorba Jakuba Geltnera je ve výstavě zastoupena videem The Bookshelf: A Study.  
Digitální rekonstrukce standardizované dřevěné police v animované podobě je zároveň
zkouškou hloubky daného objektu přes dvě instance. Skutečný objekt a jeho virtuální renderování, skromná nahota původní reálie v kontrastu k bohaté filmové rekonstrukci. Video je založeno na zkoumání skutečných fyzikálních vlastností objektu, video dodává svůdný reprezentaci realné, označuje technologii jako účinnou látku při dosahování transcendenci. V sérii grafických listů Velký plán/The Grand Plan (Skládání výkresu A0, třída A, figura I.), které jsou inspirovány technickými (inženýrskými) výkresy, odpovídající standardním formátům papírů užívaným v projekčních kancelářích dle norem např.: ISO 216 či ČSN. Výkresy jsou však zcela

Jan Gemrot do výstavy zapůjčil trojici pláten Metamorphism, který byl jako celek dosud prezentován pouze v zahraničí (Alina Gallery, Leipzig, 2016). ,,Proces malby je pro mne vyrovnáním se s realitou, skrze malbu si skutečnost ujasňuji ne-li zpřítomňuji.“ V cyklu Metamorphism autor rozvíjí a vyrovnává se s tématy krajiny a figury, zároveň hledá prolnutí člověka s přírodou, technicky vyspělé civilizace s přírodou.

Jaroslava Kadlecová pro výstavu Trikadelia vytvořila varianty obrazu Moon, který byl zakoupen do sbírky v Monacu. Inspiračním zrojem se stala Platónská tělesa, která se zabívají geometrií a skutečností. Platónská tělesa byla známa již ve starověku. Nazývají se podle řeckého filosofa Platóna (427–347 př. n. l.), který krychli, osmistěn, čtyřstěn a dvacetistěn považoval za představitele čtyř základních živlů: země, vzduch, oheň a voda. Dvanáctistěn byl představitelem jsoucna neboli všeho, co existuje.

David Možný v tříkanálové video instalaci Sleepless pracuje s animací kulis neurčitých prostorů interiérů 70.let, které balancují na pomezí mezi banalitou a kataklyzmatem, nasilím a nudou, obývacím pokojem a výslechovou mistností. Neuchopitelný stav vědomí – navození pocitu stavu bdělosti, který nadchází v momentě, kdy je člověk dlouho vzhůru. Beckettovskou náladu cítění prostoru nikde, umocňuje audio kompozice, zvukového speciality Aleffa.

Autorská dvojice Jan Šrámek a Veronika Vlková připravili pro Galerii NoD komorní verzi projektu Ztrácení. Tříkanálovou video instalaci doprovází grafiky a prostorové objekty. To co Šrámka s Vlkovou spojuje je ilustrace, ať kreslená nebo počítačová. Ve Ztrácení autoři vystupují za hranice virtuálního světa. Prostřednictvím videa a pohyblivých objektů kresba vstupuje do reálného světa a díky interakci – hrou vyzývá diváka vstoupit do světa snů a představ v japonském stylu.