Vladimir 518: Cargo. Trans. Logistic.

16.2. – 1.9.2023

Vzlet | Holandská 669/1, Praha

www.vzlet.cz…

---

Vstupné: Zdarma
Kurátor: Denisa Václavová

Neomezený pohyb, narůstající rychlost a dostupnost se staly hlavními tématy růstu a progrese.

Lidská touha posouvat hranice vedla k ohromnému rozmachu mobility a odstartovala symbolické smršťování fyzického prostoru v našich mentálních mapách.

Moderní člověk po dlouhou dobu věřil, že ho věda a technika osvobodily od přímé závislosti na konkrétním fyzickém prostoru.

Fenomenolog Christian Norberg-Schulz si v druhé polovině 20. století představoval, že podobným způsobem, jako užíváme konkrétní místa, zacházíme i se svou pamětí a vědomím.

Fyzické přibližování tak s sebou neslo naději, že pokud budou i vzdálená místa dosažitelná a dostupná, lépe je pochopíme a budeme respektovat jejich osobitost.

V minulosti ovšem byla cesta do většího města poutí vykonanou jednou za život, dnes je to denní rutina za prací nebo turistika bez prožitku pohybu či poznání.

Z míst, která pro nás kdysi měla význam, se staly uzavřené umělé ostrovy, definující pohyb a chování člověka, dostupné jen za určitých podmínek a pro někoho.

Výsledkem agresivní touhy po moci jsou pak také ohromné zásahy do ekosystémů, které vedou ke vzniku jakési ne-krajiny, vyloučených a opuštěných ploch.

Postupně tak mizí cenné a pro život na Zemi nepostradatelné biotopy.

Právě tento „okraj“ přírody, patřící všem a nikomu si vybral Vladimir 518 pro svou performance ‒ cestu po již neexistující krajině. Čtrnáct dní šel z Prahy do Brna podél D1, naší nejstarší a nejdelší rychlostní komunikace, pěšky a osaměle, přesto v bezprostřední blízkosti tisíců těl řítících se betonem a asfaltem.

Vladimir 518 ušel téměř 280 km.

Předmětem jeho zájmu se stala automobilová tepna, nekončící tok hmoty, nedostupné a nebezpečné místo neumožňující jakýkoliv pohyb bez stroje (auta), pouze s ostrůvky benzínových pump a odpočívadel, uzavřeným životem protihlukových stěn, betonových mostů, billboardů, podmostí, zábran, ekoduktů i vysílené orné půdy či lesů.

Hudební a vizuální umělec se tak minimalisticky, prostřednictvím fotografií a deníkových záznamů setkává s vyloučenou a vyčerpanou krajinou, jejími přírodními obyvateli i se sebou samým uprostřed asfaltu, betonu, odpadků a hluku, kde se bez ohledu na rychlost a výkon nikdo nestává vítězem.

Jeho pouť industriálním anonymním prostředím vychází jednak z osobní potřeby vyrovnat se s tak zřetelnou ztrátou propojenosti (vyvolanou paradoxně touhou po spojení), na druhou stranu je pak aktivistickým vizuálním přemýšlením o „rozprostírání“ se člověka mezi fragmenty přírody.

Autor se pohybuje krajinou, která v našem vědomí v podstatě neexistuje, není nikým viděná, řečeno jeho slovy je „super-totalitní“. Francouzský filozof Michel Foucalt by ji nazval heterotopií ‒ její klíčovou vlastností je otevření se i uzavření zároveň, je manifestací shromažďování času na jednom místě, systémem časových řezů. Dálnice zároveň slučuje místa, která jsou ze své podstaty neslučitelná.

Záznam této cesty je nejen bolestivým důkazem toho, jak moc jsme uvěřili hodnotám čísel a utopické představě blahobytu, ale i sebeobrazem skutečného významu v kontextu biosféry.

Vladimirovu cestu podél dálnice připomínající land artové intervence je možné chápat i jako terapeutické inscenování traumatu a pokus zachytit obrazový zážitek z nesnadného dystopické putování, jakési noční můry budoucnosti.

Meditace nad svou vlastní hodnotou se totiž nemusí odvíjet během poutí do Santiaga de Compostela, ale klidně i cestou do Brna.

Vladimir 518 (vlastním jménem Vladimír Brož, narozen 1978) je multimediální umělec a hudebník, který se v průběhu devadesátých a nultých let vyprofiloval jako jedna z nejvýraznějších postav zdejší graffiti scény.

Je autorem mnoha knižních ilustrací, komiksů, divadelních scénografií i děl volného umění a také tvůrcem grafického designu, vydavatelem a producentem.

Jeho výtvarné projekty otisklo mnoho prestižních zahraničních časopisů, například německý LoDown, slovinský Stripburger, či anglický Dazed & Confused. V letech 2004 a 2005 žil a tvořil v německém Lipsku, kde se sblížil s progresivní typografickou skupinou Black Red. Jako scénograf spolupracoval s experimentální divadelní skupinou TOW, s níž realizoval představení na mnoha světových divadelních scénách.

Je členem audiovizuální jednotky SPAM, která se zaměřuje na digitální umění a synchronizaci videa, zvuku, laseru a světel.

V roce 2005 kreslil pro architektonický časopis ERA 21 sérii výtvarných příběhů o architektuře socialistického Československa a předznamenal tak velký zájem mladé generace o tyto stavby.

Mezi lety 2011 a 2015 společně s dalšími českými výtvarníky kreslil a vydával undergroundové noviny KIX.

V letech 2006 a 2022 byl hlavním představitelem vydavatelství BiggBoss, které produkovalo především knižní a hudební projekty zaměřené na současnou městskou kulturu a umění. Mezi jeho nejznámější knižní publikace patří trilogie Kmeny (2006, 2011, 2013), analýza současného českého umění Obsese (2015) či rozsáhlý projekt Architektura 58‒89 (2022).

Své výtvarné práce vystavoval v Čechách i v zahraničí. Tvoří převážně v pražské umělecké továrně MeetFactory, u jejíhož vzniku v roce 2008 sám stál.

Vedle výtvarné práce je dobře známá i Vladimirova hudební produkce ‒ do současnosti vydal sedm řadových alb a tři výběrové mixtapy, natočil a režíroval velké množství videoklipů a spolupracoval s mnoha předními interprety rozdílných žánrů.